Uzávěrka fotosoutěže "Volary na cestách", kterou vyhlásilo občanské sdružení U Nás ve spolupráci s městem Volary, je 15. září 2010. Soutěží se ve dvou kategoriích - nejvzdálenější destinace a nejoriginálnější námět.

Vítěz v kategorii nejdál od Volar získá hodnotnou fotografickou publikaci Zakázaná Šumava od fotografa Vladimíra Kunce. Vítěz v kategorii nejoriginálnější získá exluzivní publikaci Šumava / Böhmerwald - Fotografie z let 1959 - 2009 od autorů Josefa a Marie Erhartových. Knihy věnuje město Volary a přidá k nim sadu propagačních materiálů včetně láhve Volarské zlaté.

Sdružení U Nás věnuje oboum vítězům triko s originálním volarským tématem z dílny studia KEX Lenky Crhové. Barvu a velikost si budou moci vítězové vybrat přímo u autorky.

Speciální cenu pro nevyhlášenou kategorii nejmladší účastník věnoval Ladislav Beran a jedná se o dětskou vstupenku do originální pražské atrakce "Království železnic" v hodnotě 100 korun a platnou do února 2011.

Nejoriginálnější záběr vybere porota ve složení Martina Pospíšilová, starostka města Volary, Roman Kozák, Petr Čmerda, Radek Šebest a Věra Pálková, vedoucí Městské knihovny ve Volarech.

Ceny budou vyhlášeny a předány v sobotu 25.9. 2010 ve společenském sále v 19.30 hod. v rámci večera "Nepracujte, bavte se" s bigbeatovou skupinou Pracovní sobota. Tento prachaticko-volarský band bude hrát od 20.00 hod.

Sdružení U Nás Volary ve spolupráci s městem Volary pořádá 3.9. 2010 od 20.30 hod promítání v letním "Kině za Kinem". Budeme promítat vítězné dokumenty z festivalu JEDEN SVĚT...

K promítání jsou připraveny tyto filmy:

Zemřít ukamenováním / Iran, Netherlands / 2009 / 73 min.

Anna v přední linii / Netherlands / 2008 / 78 min.

Já, moje romská rodina a Woody Allen / Italy / 2009 / 50 min.

(celý článek na volary.eu)

Časopis Vlády České Republiky Veřejná správa přináší v novém čísle (16/2010) obsáhlý článek o Volarech a rozhovor se starostkou města Martinou Pospíšilovou s názvem "Ztratila se Zlatá stezka?"

Uprostřed luk, plání a lesů mezi tisícimetrovými šumavskými vrcholy leží město na hranici kulturních vlivů i obchodních cest. Patří k důležitým komunikačním uzlům, neboť je křižovatkou silnic vedoucích k Prachaticím, Strážnému, Lipnu a pokračujících až do Německa. Volary jsou také významným centrem turistického ruchu. Značný přínos jim přinesla schengenská spolupráce, která zrušila hraniční kontroly a umožnila tak volný pohyb osob i zboží. Jsou rovněž součástí mikroregionu Horní Vltava – Boubínsko, kam patří i Kubova Huť, Kvilda, Lenora, Strážný nebo Vimperk...

  Historie Volar je úzce spjata s obchodní stezkou, která spojovala Čechy s Podunajím. Nejprve se nazývala „pasovská“, poté „prachatická“ či „solná“ a od šestnáctého století se ustálilo označení „zlatá“. Nejen o minulosti města jsme si povídali se starostkou Martinou Pospíšilovou... (celý článek)

Volarské slavnosti dřeva se letos konaly posedmnácté. Již od začátku zvolili jejich organizátoři termín předposledního srpnového víkendu. jediný rok, kdy se slavnosti nekonaly, byl rok 2002, kdy termín slavností byl jen týden po ničivých povodních. Vlivem tohoto výpadku se ale srovnaly početně ročníky slavností s akcemi jako takovými. Vůbec poprvé se totiž konaly slavnosti víceméně na zkoušku v parku nad pivovarem jako nultý ročník...

V sobotu proběhl tradiční závod o putovní volarský dřevák. Ani letos se jej domácímu družstvu nepodařilo vybojovat, i když k překonání protivníků z Perlesreutu chyběly jen čtyři setiny a o nich rozhodla až závěrečná disciplína, což byl šplh na šestimetrový kmen. (celý článek a foto Miroslav Fuchs / Deník)

Nedělní pochod v dřevácích je již dvanáct let nedílnou součástí Volarských slavností dřeva. Poprvé se volarští vydali v dřevácích okolo náměstí v roce 1998 a v roce 2003 se jich sešlo rekordních 242. Tento sedm let starý rekord se však letos konečně podařilo pokořit. Volarské náměstí rozezvučel klapot 263 párů dřeváků. O regulérnost rekordu se již od začátku stará agentura Dobrý den.

Nejstarším účastníkem letošního průvodu Vladimír Jeřábek (93 let) , nejmladším pak Lukášek Halama (28 dní stár). Nejoriginálnější kostýmy si letos přivezl Divadelní soubor Bouček z Vimperka. Z největší dálky pak přicestoval do Volar z německého města Slaveld (cca 500 km vzdušnou čarou).

Celý průvod pak provázely písně zpívané volarským svazem žen. Ty si k sedmnáctým slavnostem připravili speciální autorskou píseň. Podíl na vzniku této písně mají Jan Tischler a František Batík - harmonikáři doprovázejíce volarské ženy... (fotogalerie zde)

Město Volary pokřtilo v rámci 17. ročníku Volarských slavností dřeva svou novou městskou insignii. Je jím titanové pečetidlo. Jedná se již o pátou insignii města Volary. Krom nového pečetidla jsou jimi vlajka, znak, řetěz s plaketou a symbolický klíč od bran města.

Insignie jako takové mají symbolizovat legitimitu osoby zastávat danou funkci a vlastnit určitou hodnost či postavení. Insignie jsou také symbolem příslušnosti - k městu, národu apod... Právo je užívat mají zástupci města, respektive jeho zastupitelé.

Sekery, které holí, ruční pily dlouhé 2metry, motorové pily s výkonem přes 61 koní, řetězy řítící se rychlostí přes 180 kilometrů v hodině, silné chlapy... Tak to vše bylo možné vidět v rámci 17. ročníku Volarských slavností dřeva. Exibici dřevorubeckého sportu předvedli jedni z nejlepších evropských závodníků z Čech a Rakouska, kteří se zůčastňují například série Stihl Timbersports, nebo Evropského poháru Eurojack.

Moderní podoba dřevorubeckých soutěží je velmi atraktivním adrenalinovým sportem, přesto se snaží vycházet z tradiční dřevorubecké práce. Například disciplína Underhand Chop připomíná časy, kdy dřevorubci museli přesekávat spadlé stromy na menší, lépe ovladatelné části. Závodníci stojí na ležícím kmeni a v půli jej přesekávají nejdříve z jedné strany, potom se otočí a dosekají kmen z druhé strany.

Ovšem závodníci se samozřejmě musí umět ohánět i pilou motorovou. Jednou z nich je i speciální disciplína zvaná hot saw, kterou borci předvedli na závěr.

 „Tohle je pila, která se vyrábí pouze na zakázku a v Česku jsou pouze dvě. Nechal jsem si ji udělat v Německu. Má dvě stě padesát kubíků obsah, dvaašedesát koní výkon, což je jako fabie, rychlost řetězu je dvě stě sedmdesát kilometrů v hodině a váží sedmadvacet kilo. Je to skutečná formule. Stojí hodně peněz, jako lepší motorka,“ řekl nám jeden z předvádějících. Na odřezání tří kotoučů z kmene o průměru 42 cm mu stačí něco kolem šesti vteřin... (fotogalerie zde)