Brixovy Dvory 194, 384 51 Volary IČO: 60097540

Dát si tři různá piva ve třech zemích Šumavy během jediného dne? Copak to jde? Ale ovšem čili sichr neboli natuerlich. Prubnete to také? Pokud najdete odvahu, sílu a chuť a pokud se u toho ještě prokazatelně vyfotíte se všemi třemi pivy a zašlete nám svůj “třípivní” příběh, tak ty nejlepší a nejoriginálnější zveřejníme a odměníme pěknou knihou!

 

viz ZDE

Clipboard.jpg
DSCF7329.JPG
Tři země - tři piva  - za jeden den - bez použití auta... Roman Kozák se tentokráte pokusil a trojbír speciál: polsko - slovensko - český.../ Adventní tmu hodlám pomocí odlesků půlitrů a zpěvu píp proměnit v ozaistné zloto dalšího Trojbíru. Po obligátní lázeňské snídani (kakao s rajčetem) vyrážím z Hranic za hranice nefiltrovaných dní. Ve stopách mamutích stád mířím Moravskou bránou do Polska. Expresy kategorie EuroCity se šumavskému InterLokálu sice nemohou rovnat, ale jsou zárukou pohodlné cesty; tudíž tuším, že mě tentokráte čekají obtíže jiného druhu... (celý článek
beer drift 08.jpg
Mondénní drift zadumanou Šumavou, v nedělním obleku s hedvábným kapesníkem v kapse saka, ano, i tak může vypadat náš drajbír čili pivní anabáze, jejímž cílem je dát si tři piva ve třech zemích během jediného dne a to bez použití auta.

Říjen se přehoupl do velkolepého barevného finále a my volíme elegantní polobotkovou verzi cesty, při níž se vypravíme z Volar do „města tří řek“, bavorského Pasova, a to vlakem. Zdánlivá lehkost pití se však z noblesního výletu rázem mění v dobrodružství. V předvečer cesty totiž vyhlašují strojvůdci německých drah stávku a do toho se náš bavorský kamarád chytá za hlavu: Mein Gott, vždyť váš rakouský cíl vůbec neleží v Rakousku; musíte špacírovat o deset kilometrů dál a za den se ten váš pivní blitzkrieg nedá stihnout! 

Nefiltrovaná zlatavá žluť březových hájů v Mrtvém luhu je orosena kapkami náležitě vychlazeného rána a pěnivá oblaka mlhy přetékají přes břehy Studené Vltavy. Autobusový most se pinktlich podle fárplánu vzklene z Najtálu do Waldkirchenu a šumavské kouzlo dosáhne i na koleje Ilztalbahnu: vlak této dopravní společnosti navzdory stávce jede!

Nevím, co je úžasnější: zda jízda pestrobarevným bavorským landšaftem anebo pompézní vjezd do osiřelého dražního dvora Passau Hauptbahnhof. Jsme jediný vlak široko daleko a tak výpravčí naši lokálku prominentně berou k prvnímu perónu.
 

celý článek ZDE

Po loňské úspěšné sezóně si hodlám dopřát to nejlepší, co jsem na svých šumavských špacírech potkal. Ledový vítr nad Třístoličníkem ale odfoukne můj zámysl na lehký kamzičí styl, jímž obvykle proplouvám kamennými moři na bavorských a rakouských svazích. Má cesta se tak mění ve značkovou pouť, na níž hraniční masív obkroužím kolem dokola: nejprve k jihu, pak odbočím na západ, poté uhnu k severu a k večeru, nastaví-li mi Gabreta přívětivou tvář, dorazím východním směrem k cíli. Mým Jordánem budou peřeje Schimmelbachu a volarský minipivovar Gabretus se stane mým Santiagem de Compostela.

Mířím do Nové Pece a odtud v 09.45 vyrážím do Rakous. Nic netuše si cestou v krámku kupuji chladivou plechovku grapefruitového Radlera od Zlatopramene (čili Krušovic potažmo Heinekenu). Okem poučeného opilce si přečtu etiketu, načež se mi málem zastaví slinivka: „obsahuje šťávu z černé mrkve“! Probůh, co to má být? Snad ředkev? Anebo nějaký zbrusu nový výmysl z Bruselistánu?
trojbír volary 02.jpg
trojbír volary 01.jpg
trojbír volary 03.jpg
trojbír volary 04.jpg
V 13.00 hod. usedám na terasu hostince Dreiländereck v obci Oberschwarzenberg a piju půl litru tekutého zlata s puncem klášterních sklepů Schläglu. Potom se vydávám do Bavor a skotačivý tanec mraků kolem horkého slunce mě zaujme natolik, že mě div nesejme žací mlátička značky Mengele.
trojbír volary 04a.jpg
trojbír volary 05.jpg
trojbír volary 07.jpg
trojbír volary 06.jpg
Sedm pštrosích a dva krocaní kroky - a již v 14.20 vstupuji do pivní zahrady Sitterovic hotelu v Riedelsbachu.  Dopřávám si domácí „blondes“ a pak i „Goldmedailiengewinner European Beer Star Schönramer Hell“ z bavorského Landbrauerei Schönram v hezké sklenici typu optyš.

Rovnou hodinu si prohlížím hotelovou nabídku víc jak stovky lahvových piv, jenže pak se musím zvednout, byť skleněný handgranát Hop Gun mě až rozesmál. Mašíruju okolo Michelklause ku Frauenbergu a odtud po bývalé trati do Čech, kam dorážím v 17.50. Nohy, v nichž je třicet kilometrů, nořím do vln Studené Vltavy, načež mě hrkotavá lokálka odvleče do Volar. Zbývá mi poslední chmelová třešnička a tou je hotel Bobík. Ve Formance si ke stolu pod železniční mapou z roku 1927 objednávám Gabretus a vždy ochotná servírka Lenka na požádání fotograficky zdokumentuje můj vrcholový lok.
 
Ano, tady v bémrvaldském trojúhelníku mezi Schläglem, Waldkirchenem a Volary je svět ještě v pořádku. Pivo tu vaří z chmele a jezdí zde vlaky. Zbývá jen dořešit, co je zač ta černá mrkef…
trojbír volary 09.jpg
trojbír volary 08.jpg
trojbír volary 10.jpg
trojbír volary 11.jpg
trojbír volary 12.jpg
Naše stránky můžete podpořit prostřednictvím platební brány paysec - za případný příspěvek děkujeme. o.s. U Nás, Volary
Webmaster © 2007 - 2014 Petr Čmerda, předseda OS U Nás ( e-mail: volaryunas@seznam.cz)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one