Brixovy Dvory 194, 384 51 Volary IČO: 60097540

Rozhovor s nakladatelem Ivošem Stehlíkem

Ivo Stehlík, VolaryMožná má někdo pocit, že žijeme v malém městečku, kde se nic zajímavého neděje a kde není možnost se realizovat. Já jsem naopak přesvědčen, že Volary jsou plné zajímavých lidí a podivuhodných osudů a na našich stránkách se pokusíme představit vám alespoň některé z nich.
Jako první se mi dostal "do spárů" nakladatel Ivo Stehlík a to proto, že již od dětství jsem knížkami  fascinován. Celý život spoluprožívám osudy svých literárních hrdinů: byl jsem Mirkem Dušínem, Vinnetouem, kapitánem Nemem, proklatým básníkem, ale třeba i Herculem Poirotem či Sherlockem Holmesem...a tak mně samozřejmě zajímá práce někoho, kdo dokáže všechny tyto úžasné příběhy od neméně úžasných spisovatelů přetavit do podoby krásných knih: (celý rozhovor)

P. Č.: V pátek osmnáctého dubna proběhl křest další nové knihy z tvého nakladatelství, jedná se o poezii „divokého“ autora Romana Szpuka. Co ještě můžeme tento rok očekávat? Můžeš nastínit ediční plán?

 

I.S.: Roman Szpuk, stejně jako většina dobrých básníků, je člověk velmi senzitivní, citový a tím pádem možná některými reakcemi trochu divoký. Kdyby nebyl, těžko by byl schopen psát tu poezii, kterou píše. Kniha se jmenuje Chrámová studně a je to už jeho patnáctá kniha. Předchozí  sbírka mu vyšla také v našem nakladatelství. Byla to kniha Rozervy, kterou napsal se čkyňskou básnířkou Ivou Košatkovou. Křest byl komorní a příjemný, díky němu jsem objevil nejstarší vimperskou stavbu, kostel sv. Bartoloměje. Úžasný prostor s nádhernými gotickými malbami.

   Letos bych rád vydal vzpomínky pana Klišíka ze Stögrovy Huti, kniha se zatím pracovně jmenuje Rumunští Slováci na Šumavě (Ze vzpomínek Ondreje Klišíka z Volar).

   Dalším titulem bude kniha Nadi Johanisové Kde peníze jsou služebníkem, nikoli pánem. Bude to zatím druhý svazek edice Jiná ekonomie, ve které se snažíme mapovat trochu jiné přístupy k ekonomii, které jsou šetrnější k lidem i přírodě. Texty, které kniha obsahuje, vycházely na pokračování v časopise Sedmá generace, autorka je zrovna teď upravuje pro knižní vydání. Kniha bude obsahovat celosvětové zkušenosti s různými typy spotřebitelských i výrobních družstev, s etickými bankami, s vlastními městskými měnami a s dalšími ekonomickými tématy, o kterých se  u nás zatím moc nemluví.

   Letos vyjde také titul, který se pracovně jmenuje Zaniklá tvář Novohradských hor a který připravujeme s Jiřím Markem z Čížkrajic. Ten udělal výbor básní původních obyvatel a přidal k nim několik básní současných obyvatel a návštěvníků Novohradek. Všechny texty budou v češtině i němčině, kniha vyjde jako vázaná A4, kdy ke každé básni bude přiřazena celostránková barevná fotografie. Jako ilustrace použijeme kresby pana Tripese.

   V tiskárně mám už od loňska připravenou knihu Lidožrouti z Kumáonu od Jima Corbetta, což jsou vzpomínky nejlepšího lovce lidožravých šelem v Indii v minulém století. Dnes je to už klasika lovecké a přírodovědné literatury, přeložená do více než dvaceti světových jazyků s milióny prodaných výtisků. V Česku to bude už druhé vydání.

   Posledním letošním titulem by měla být připravovaná kniha o domácím vzdělávání dětí školního věku. S tímto tématem máme bohaté zkušenosti, naše dvě dcery jsme doma učili sedm let.

   Knihy budou vycházet podle toho, jak budou připravené k vydání. Všecko je ale samozřejmě závislé na penězích, knihy vydáváme bez grantů, takže mohou vyjít teprve tehdy, když si na ně vyděláme.

 

P. Č.: Jak daleko jsi s přípravou vzpomínek pana Klišíka? Pokud vím, součástí knihy by mělo být hudební CD.

 

I. S.: To je pravda. Pan Klišík byl vynikající zpěvák a hráč na harmoniku. Myslím si, že to bylo dáno rodově, jeho matka byla proslulá zpěvačka a znalkyně lidových písní. Znala jich více než 1100  a jezdili za ní etnografové a etnologové z Prahy. Synové Franta a Ondra stačili nahrát zhruba sedm hodin magnetofonového záznamu písní svého otce, nahrávky nechali vyčistit a momentálně z toho vybíráme písničky na jedno CD, které bude součástí knihy. Franta také už přepsal kompletní text do počítače, takže momentálně na něm intenzivně pracuji, čtu ho, provádím první korektury a srovnávám text s originálem, aby se na nějakou klíčovou pasáž vzpomínek nezapomnělo. Je na tom ještě dost práce, ale myslím si, že v létě by kniha mohla být venku.

 

P. Č.: V současné záplavě knih je jistě obtížné se prosadit. Jakým způsobem vybíráš knihy, které vydáš?

 

I. S.: Jediným kritériem je to, že se mi kniha líbí. Když jsem začal pracovat jako nakladatel, věděl jsem, že je to vysněná práce a chtěl jsem, aby mne vždy, nebo alespoň většinou těšila. Proto také nejsem ochoten dělat kompromisy a brát kvůli penězům texty, které by se třebas dobře prodávaly, ale za kterými bych si nemohl plně stát. Věřím totiž tomu, že pokud člověk je přesvědčen o správnosti svého počínání, dává do všeho daleko silnější energii, což se mu musí v důsledku vrátit třeba i v prodejnosti. Knihy ke mně přicházejí samy, někdo mi je nabídne k vydání, většinou někdo z mých přátel. Tak se ke mně dostala většina knih, které jsem vydal. To byl případ knihy Yukon Quest, kterou mi nabídla kamarádka Romana Ouředníková, původem ze Zátoně.  Objevila ji v době, kdy dělala au pair v Kanadě. Druhou kategorií jsou knihy, které jsem sám napsal, uspořádal nebo si je cíleně vybral, jako například knihu Chrámový tygr od Jima Corbetta.  Ta  mne od dětství provází a jednou jsem si ji chtěl prostě vydat sám.

 

P. Č.: Vydáváš i knihy zahraničních autorů. Je těžké získat autorská práva? Jak to zhruba funguje? Jaká je spolupráce s překladateli?

 

I. S.: Vydal jsem zatím čtyři knihy zahraničních autorů, všechno to byly překlady z angličtiny. Kromě toho jsem vydal také jednu knihu českého autora, která se ale překvapivě překládala z angličtiny. Byla to kniha Ladislava Feierabenda Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Ladislav Feierabend je jednou z téměř zapomenutých osobností první republiky, vynikající ekonom, dlouholetý ředitel pražské Kooperativy a trojnásobný ministr, nejprve v protektorátní vládě a po svém útěku před nacisty v roce 1940 i v exilové Benešově vládě v Londýně.  Jako výrazný odpůrce komunistů musel znovu prchat v roce 1948, útěk se mu tentokrát povedl i s celou rodinou a  nakonec zakotvil v USA. Tam také napsal knihu, pochopitelně anglicky.

   Z mých zkušeností vyplývá, že nejlepší jednání o autorských právech je přímo s autory. Ti mají většinou veliký zájem na tom, aby kniha vyšla i v překladu a vychází nakladateli vstříc i finančně. U dvou knih, které jsem vydával, však byli autoři po smrti a práva vlastnila obří světová nakladatelství. S jedním z nich se jednalo mimořádně obtížně, jednání se táhlo skoro rok. Smlouva v angličtině, kterou mi poslali, měla zhruba dvacet pět stran textu. Z celého jednání bylo zřejmé, že je vydání v Čechách, pro ně ve směšném nákladu, příliš nezajímá. V druhém případě bylo jednání relativně rychlé, ale autorská práva byla velmi drahá. Obě tato jednání za mne vedl literární agent, kterému za to náležela procenta z autorského honoráře.

  S překladateli se mi jedná dobře. Pravda je, že najít vynikajícího překladatele není vůbec jednoduché, ale to je stejné v jakékoliv profesi. Vždy jde o to, aby byla na obou stranách snaha o co nejlepší práci a vstřícnost. Aby snahou nakladatele i překladatele byla co nejlepší kniha. Měl jsem to štěstí, že všichni překladatelé, se kterými jsem pracoval, byli velmi dobří a vstřícní.

Děkujeme za rozhovor

19.05.2008 10:22:07
U Nás Volary
Naše stránky můžete podpořit prostřednictvím platební brány paysec - za případný příspěvek děkujeme. o.s. U Nás, Volary
Webmaster © 2007 - 2014 Petr Čmerda, předseda OS U Nás ( e-mail: volaryunas@seznam.cz)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one