Brixovy Dvory 194, 384 51 Volary IČO: 60097540

Roman Kozák - Kříže u Kříže...

Lesní křižovatka šumavských lokálek v Černém Kříži vznikla roku 1910 a skutečně dostala své jméno podle nedaleko stojícího kříže temné barvy. To mnohý z čtenářů již ví a ti ostatní si to snadno domyslí. Ale kdo ví, co to bylo za kříž? (celý článek)

Nuže, šlo o mimořádně vysoký dřevěný kříž, jehož vrcholek dosahoval výšky takřka šesti metrů. Stál na žulovém soklu, dnes nezvěstném, a nesl na plechu malovaného ukřižovaného Ježíše Krista. Vedle kříže byly vysazeny, jak bývalo zvykem, dva listnáče, později nahrazené půlkruhem dodnes rostoucích smrků. Nacházel se na pravém břehu Studené Vltavy u silničky k Nové Peci, na dohled od křížení s tratí k Volarům.

   Kdysi šlo o polohu ještě výraznější, neboť kříž stával vlastně na rozcestí. Jen pár kroků za ním totiž vedl přes Studenou Vltavu most, jehož základy na obou březích jsou dodnes viditelné. Přes most vedla cesta severním směrem do Guthausenu (Dobré).  Jen pár desítek kroků níže po proudu pak stával druhý most, po němž se podél Mrtvého luhu chodilo k mostu přes Teplou Vltavu a dále do Chlumu. Šlo o končiny močálovité a často zaplavované, které na starých mapách nesou označení U černého kříže (Beim schwarzen Kreuz).

    Ke kříži se vztahovala jednak pověst o zabitém mysliveckém mládenci, jednak o bratrovraždě skrze lásku k téže ženě. Ale dáte-li se vést mlhami z blízkého Mrtvého luhu,  zaslechnete možná i vyprávění jiná, jak už to tak bývá, barvitější i záhadnější…  

    Kříž  zanikl, či spíše byl zaniknut, někdy v 60. létech 20. století. Naštěstí stálí obyvatelé Černého Kříže, pan Jaroš a pan Hrabě, si dobře pamatovali přesné místo, kde stával. A tak mohl být v květnu 1997 na témže místě, v půlkruhu vzrostlých smrků, vztyčen jeho nástupce. Prostý dřevěný a pochopitelně černočerný kříž tak nadále zdobí jednu z nejpůvabnějších lokalit, jimiž šumavské lokálky a turistické trasy vedou.

   Vydejte se zadumaným časem do náramného chrámu šumavské přírody. Stýkají se tu nejen tratě lokálek ze tří směrů, ale od pradávna i dvě zdrojnice největší české řeky. Soutok Studené a Teplé Vltavy leží nedaleko - a pakliže se čas od času na jaře či v zimním čase vltavské toky rozvodní, posune se soutok výše – třeba až k černému kříži u Černého Kříže.

   Ale výše popsaný kříž není jediným v blízkém okolí zmíněného nádraží. V samotné stanici stojí rovněž jeden. U poslední výhybky ve směru ke Stožci stojí nevelký dřevěný křížek s iniciálami L.Z., datem 27. 4. 1991 a zdánlivě nesrozumitelnou šifrou T466. Železničáři a fandové šumavských lokálek ovšem vědí své: jde o konstrukční označení lokomotivy přezdívané „pilštyk“, monogram jejího strojvůdce a datum, kdy zde dotyčnému jeho stroj „totálně zdechnul“, abych užil všeříkajícího výrazu pro neschopnost zmíněné dvojice dovézt svůj vlak na konečnou.

   Z téhož recesního důvodu roku 1995 osazený křížek stojí u kolejí i o necelý kilometr dál. Číslo 310.093 na něm patří budějovické parní lokomotivě, která zde už léta jezdí v rámci  Šumavského léta s párou, jména Vráťa a Otík pak jejímu tehdejšímu topiči a strojvůdci. Jenže roky letí a Ota Šerý, Pan Strojvůdce, už jezdí na nebeské dráze; křížek za Černým Křížem je tak pro jeho kolegy od šumavského ajznbónu víc vzpomínkou na Otu samotného nežli na jeho dávnou patálii s věkovitým kafemlejnkem.

   Klasické litinové křížky na kamenných soklech, které tolik dotvářejí tvář, náladu a duši naší krajiny, může poutník vidět i cestou ke Smolné Peci, u silničky ke Stožci a leckde jinde. Slůvko „leckde“ píši schválně. Protože svá tajemství má Mrtvý luh, svá tajemství mají dávno zapomenuté cesty a zaniklé usedlosti, svá tajemství má celá Šumava. Ponechme jim je…

                                                                                            Roman Kozák

29.06.2015 16:45:59
U Nás Volary
Webmaster © 2007 - 2017 Petr Čmerda ( e-mail: volaryunas@seznam.cz)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one