Brixovy Dvory 194, 384 51 Volary IČO: 60097540

Roman Kozák - O roubeném nádraží ve Volarech...

Volary, nádraží 1939 (archiv R. Kozák)Jak jsem kdysi na jiném místě našeho webu slíbil - přinášíme článek o tom, jak mohlo naše volarské nádraží vypadat, kdyby se povedlo to, o čem snil... Ale ne, více již nebudu prozrazovat  - nechte se překvapit článkem z knihy Romana Kozáka - Hotelový sluha u každého vlaku, která vyšla v nakladatelství  "Dr. Radovan Rebstök" v roce 1999 - tedy v roce stého výročí železnice ve Volarech. (celý článek)

Roman Kozák  -  O roubeném nádraží ve Volarech

 

Aneb

Kterak k tomu přišlo, že červotoč nakonec staniční budovu neschroustal

 

   Pakliže takřečený kasárenský styl je označením pro architekturu nevzhlednou a uniformní, nelze totéž říci o stavbách železničních. A to přesto, že i v případě železné dráhy by mělo jít také pouze a jen o účelovost a láci staveb veskrze technických.

   Ovšem naši pradědečkové se na věc dívali jinak. Je jen naší chybou, že se hledání a uplatňování krásy z našich všedních dnů tolik vytrácí. Pravda, uplynulá desetiletí toho železniční architektuře mnoho nepřidala. Rozličné a začasto necitlivé stavební úpravy vykonaly své, omšelost pak neméně. Inu, jak nedávno kdosi řekl: „Když naši pradědečkové stavěli kravín, postavili ho tak, že vypadal jako zámek. My, kdybychom dnes stavěli zámek, bude vypadat jako kravín…“

   Jak si nevzpomenout na tato slova třeba u horního portálu tunelu Schwarzenberského plavebního kanálu nad Jeleními Vrchy, nebo mnohdy právě na nádražích!

   Na druhou stranu pak je dnes potěšením nalézat pod vrstvami takové patiny půvab dob, kdy dráha nejen jezdila plnou parou, ale kdy právě železnice udávala tón doby. A to nejen v oblasti techniky, kde se to rozumělo samo sebou, nýbrž i jinde. Pro železnice pracoval nejen „český Edison“ František Křižík, ale i význační architekti. Kdo by neznal dodnes dominantní secesní budovu pražského hlavního nádraží od Josefa Fanty nebo kdo by nevzpomněl na zbytečně odstřelenou a i slavným Le Corbusierem obdivovanou budovu nádraží na Těšnově!

   Ale nemusíme chodit zrovna do Prahy. Charakteristickou tvář venkova totiž dotvářejí a leckdy i vytvářejí právě budovy stanic a zastávek, včetně staveb drážních vodáren, výtopen, ramp a skladišť. U nás, na jihu Čech, se ponejvíce setkáváme se žlutí fasád, méně již s červeným zdivem cihlovým. Právě u vodárenských věží a výtopen můžeme spatřit hrázdění a kdo si projede horskou trať lokálky mezi Vimperkem a Volary, uvidí i vzácnost: dřevěným šindelem obité stěny staničních budov.

 

   Zvu vás na výlet za historií a půvabem jedné staniční budovy. Zvu vás do Volar – a to přesto, že zdejší staniční budova se na první pohled nijak nevymyká obecné podobě nádraží, tak jak ji máme v sobě zafixovanou již od dětských let.

   Žlutavá fasáda, krytý perón, lavičky a muškáty, tabule s jízdními řády a vývěsky s obrázky parních lokomotiv – tohle že má být nějaká zajímavost či dokonce zvláštnost? Nu, šikmá věž v Pise to zrovna není, byť s dráhami to v dnešní době nahnuté je. Ale proč by nemohla svůj zajímavý osud mít i tahle na první pohled obyčejná budova, stejně jako jej jistě má i každý obyčejný člověk?

   První vlak do Volar přijel v říjnu 1899 a to od Prachatic. Přesto se o umístění volarského nádraží rozhodovalo již několik let předtím. Wenzl Draxler volarský pedagog, historik a především veliký železniční nadšenec přesvědčil trasovací komisi, že se vyplatí vést trať do Rozvodí k městu po druhé straně údolí, byť to vzhledem ke sklonovým poměrům znamenalo prodloužení tratě a náročnější, tedy dražší stavbu. Volarské nádraží tak bylo postaveno tam, kde stojí dnes, tj. v rovině na jihozápadním okraji města.

  Zmíněný Wenzel Draxler žil v letech 1861 – 1942 a ve své době byl na Volarsku nepřehlédnutelnou postavou. Jeho nadšený a erudovaný zájem o propagaci a výstavbu sítě šumavských lokálek mu mezi laickou i odbornou veřejností vynesly dokonce pověstnou přezdívku: „ministr železnic z Volar“. Byl to nepochybně úspěšný muž, který svou pílí a svým umem dosáhl naplnění mnoha svých zámyslů a cílů. Přesto jeden z jeho snů zůstal neuskutečněn.

   Jaký že to byl sen? Dne 4. května 1897 se konalo ve Volarech pochůzkové řízení komise pro stavbu lokálních tratí Volary, Prachatice, Vimperk. Wenzel Draxler při té příležitosti předložil návrh, aby nádražní budova ve Volarech byla vystavěna ve stylu, který by odpovídal způsobu stavby pro Volary tolik typických roubených domů alpského stylu…Roubené stěny napuštěné volskou krví, velká plochá střecha krytá dřevěným šindelem zatěžkaným plochými kameny, v průčelí pak v patře pavláčka se zdobně vyřezávaným zábradlím – tak vypadal typický volarský dům a takové chtěl mít Draxler i nové nádraží. Roubené nádražíčko s vyřezávanou pavláčkou – sen, který se mu splnit nepodařilo.

   Vlastně, napřed splnilo. U železničního ředitelství Draxler totiž svůj neobvyklý návrh prosadil. Jeho výřečnost slavila úspěch, ale doma prorokem nebyl. Drážní vrchnost souhlasila pouze za podmínky, že případné vyšší náklady, které by vznikly oproti stavbě typizované budovy uhradí obec. Tato podmínka se jevila jako víceméně formální, neboť dřeva šikovných truhlářů a tesařů bylo ve Volarech odjakživa dost a dost. Přesto posléze zůstalo jen u přání. Z dnes neznámých důvodů ke stavbě dřevěné staniční budovy nedošlo. Wenzel Draxler ostrouhal a červotoč také…

 

   Když pak 15. října 1899 přijel do Volar velkou slávou vítaný první vlak, zastavil ve stanici před typizovanou nádražní budovou postavenou podle projektu vypracovaného ve Vídni na podzim roku 1892. Tatáž budova stála již šest let, od roku 1893, také v Prachaticích a ve Volyni. Projekt vzor Vídeň 1892 byl poté uplatněn i při stavbě nádraží v Lenoře či Černém Kříži. Celkem bylo těchto nádraží zbudováno (někdy s nepatrnými obměnami) v Čechách na tři desítky. Zde na jihu je můžeme spatřit také třeba v Netolicích či ve Lnářích…

 

   Sen o roubeném nádraží s vyřezávanou pavláčkou ve Volarech se tedy již dávno rozplynul. Zůstaly z něho snad jen ony muškáty, jejichž bohatě rozkvetlé hrozny květů zdobí zdejší perón v létě pravidelně rok co rok. V roce 1997 k nim přibyla i pamětní deska „Eisenbahnpioniera“ W. Draxlera, spolu s připomínkou přednosty stanice Jana Tolara…

(Článek je redakčně krácen)

Voary, nádraží 1939 (archiv R. Kozák)

 

 

11.07.2008 22:12:50
U Nás Volary
Webmaster © 2007 - 2017 Petr Čmerda ( e-mail: volaryunas@seznam.cz)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one