Brixovy Dvory 194, 384 51 Volary IČO: 60097540

Setkání kultur ve volarském muzeu...

Sobotní večer (25.4. 2009) na nádvoří volarského muzea přinesl zajímavá setkání. Smyslem celého programu bylo divákům představit alespoň v drobné míře atributy jednotlivých kultur světa. Vůně světa ve svých konvičkách přivezli čajovníci z Prachatic. Tajuplný Phu-er, čaj čínských císařů,... (celá reportáž)
mátový Tuareg, oblíbený nápoj marockých beduínů, silný indický Assám se strouhaným zázvorem, který vykouzlil atmosféru studených hor a další speciality mohli návštěvníci ochutnat zdarma. Čajová kultura se jako fermentovaná nit proplétá kulturami celého světa a tak se dá říci, že nám čajovna U Hrušky dovezla také kousek Japonska, nebo třeba Anglie...

Majitel čajovny Ondřej Schmiedt pak ještě svou hrou na australský domorodý nástroj, který známe pod názvem didgeridoo, probudil duše termitů a ti nás svým hlubokým brumláním šimrali po celém těle...

Ovšem jméno didgeridoo dali dlouhému dutému dřevěnému nástroji až novodobí objevitelé australského kontinentu. V desítkách domorodých jazyků Aboriginců v různých oblastech Austrálie se pro něj vyskytovaly desítky jmen, například jidiki nebo bobong, mezi domorodci se mu didgeridoo nikdy neříkalo. Jak daleko do minulosti sahá historie didgeridoo, se můžeme jen dohadovat. Odhady mluví o dvou až deseti tisících let. Didgeridoo je zpravidla dlouhé něco přes jeden metr a vyrábí se z kmene eukalyptu. Sloveso "vyrábět" ale není zrovna přesné, dalo by se říct, že lidé didgeridoo spíš sklízejí než vyrábějí. Vnitřní dutou část nástroje totiž nevytvářejí lidské ruce, ale statisíce termitů, kteří si uvnitř kmene eukalyptu stavějí termitiště. "
Když člověk zvládne základní techniku tvorby zvuku, musí se ještě naučit pracovat s dechem. Hráči vypadají, jako by v celých dlouhých intervalech ani nedýchali. Naučili se totiž nadechovat současně s vypouštěním vzduchu do ústí nástroje, zpravidla ošetřeného včelím voskem. Pro australskou přírodu tak typické a pro ucho Evropana tak exotické zvuky se z didgeridoo ozvou, když hráč vysloví určitá slova, která vibrace vzduchu přemění v hopkání klokanů, vytí dinga nebo smích ptáka kukabura...

Naši, evropskou keltskou kulturu představil volarský soubor Celtica Bohemica. Tanec jako charakteristický znak určité doby a kultury je více než vhodným způsobem, jak kelty představit. Ohně, dudy, kostkované kilty a vnadné keltky lahodily oku i sluchu. Vykouzlili tak atmosféru středověkých lesů a zadumaných Druidů. Atmosféru temné noci, kterou prozařují pouze ohniště a hvězdné nebe...

Celý pořad pak podkreslovala hudba severoamerických indiánů, jako další reprezentant kultury, která se pomalu ztrácí v novodobé civilizaci.

Kulturu bohémskou a étericky vzdálenou reálnému šedivému světu pak přinesl ve svých slovech spisovatel Roman Kozák. A kultura dávno zaniklou, megalitickou, představil v pásmu fotografií o Volarech kamenných. Vždyť právě volarské menhiry byly příčinou tohoto setkání.

V předvečer pohanského svátku světel Beltine se volarský kamenný kruh rozvibroval a svolal všechny ty, kterým není lhostejný osud světa. A právě ti zakončili večer přímo u menhirů, kde již třetí rok proběhl tajuplný rituál strážců menhirů... Chcete-li se o něm dozvědět více, zveme vás k našim menhirům opět za rok...

27.04.2009 22:13:29
U Nás Volary
Webmaster © 2007 - 2017 Petr Čmerda ( e-mail: volaryunas@seznam.cz)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one