Brixovy Dvory 194, 384 51 Volary IČO: 60097540

Vladimír T. Gottwald - Šmajdovinky - úryvek...

Vy byste se asi chtěli dozvědět, jakpakto, že vlastně Šmajda přišel do Křapkova, kde byl předtím, a když tam byl, tak proč tam nezůstal. Máte to mít. A jestli to vědět nechcete, tak máte smůlu, já právě začínám.

   Původně žil Šmajda pěkně daleko, (celé)

.... v jednom z těch tichých zamyšlených jihočeských rybníků až kdesi u Vodňan, a nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že se kdy dostane až k nějakému Křapkovu, který je dobrých dvě stě vodnických mil od jeho rodného rákosí.

   Ano, správně. Šmajda se totiž vylíhnul z opuštěné jikry v rákosí u břehu. Když se narodil jako takhle malinkatý vodníček, neuměl vlastně vůbec nic. Pak ho ale naučili pulci plavat, kapříci lapat plankton, žáby kvákat, vodoměrky chodit po hladině a vydry po břehu, boleni hnojit dno a potápky potápět, strejda čolek léčit a úhoři kličkovat a všichni dohromady pak starat se o rybník. A když to všechno uměl docela dobře, a možná ještě líp, začal se ještě učit od baštýře Procházky trochu mluvit a od pradlenek zpívat písničky. Takové ty, které se zpívají při praní prádla (a to jsou skoro všechny), takové, co se dají zpívat vesele i smutně.

   A plynuly roky a vodník se staral. Čistil rybník od žabince a pěstoval lekníny a krmil potěr a hlídal jikry a žabí vajíčka a krotil štičáka Bouru a hnojil dno a tahal kaprům z huby utržené rybářské háčky a rouboval na vrbu smuteční větve, a když mu bylo akorát dvě stě pětatřicet let a čtrnáct dní, takhle odpoledne, když se stín duté vrby otřel v rákosí o třetí doutník zleva, se u rybníka objevil jiný zelený panáček. Měl šedozelený oblek, na hlavě zelenou buřinku, na nose cvikr se zelenými skly, v ruce držel zelenou aktovku a upřeně civěl na vodníka, který právě jednotil orobinec.

   ,,Dovolte, kterýpak vy ráčíte být?“ zeptal se obuřinkovaný zelenatec.

   ,,Já se tady, prosím pěkně, starám o rybník.“

   ,,Kontrola z ministerstva,“ představil se ten Buřinka. ,,Jméno?!“ zvýšil hlas a sahal do aktovky pro nazelenalé papíry.

   ,,Já nevím... Baštýř mi říká Vodník.“

   ,,No dovolte, to snad vidím, že vodník. Ale jak se, dovolte, jmenujete?“

   ,,No Vodník.“

   ,,Ale to přece, dovolte, nejde! To máte, jako kdyby se pes jmenoval Pes.“

   ,,A to nejde?“

   ,,To tedy, dovolte, nejde. To já vám musím přidělit aspoň evidenční číslo. Tak to máme...: Dneska je devátého, přičteme pět prstů, to celé krát – kolik to máme – sedmnáct hodin, vynásobíme Ludofovým číslem a to máme... to máme... To máme sedm set čtyřicet osm. Stoupněte si rovně, sedmsetosmačtyřicítko, dovolte, jak to vypadáte? Co to máte na sobě?!“

   ,,To je, prosím pěkně, uděláno z pytle. To jsem si šil sám!“ chlubil se vodník. ,,A na hlavě, to je lopuchový list. To mám proti sluníčku.“

   ,,Vy jste se snad zbláznil, vodníku! Vy jste přece, dovolte, vodník rybniční, to je kategorie 4Bf IV/H2O, pro vás je předepsáno... předepsáno...,“ zběsile listoval papíry, ,,tady to mám. Pro vás je podle výstrojního předpisu Vod 4 vodovod předepsán zelený cylindr, zelený fráček, zelené kalhoty a červené botičky. - Tak nám nedělejte z vodničiny hampýz a koukejte si to do příště dát do pořádku!“ dodal Buřinka, přeskočil stavidlo a odplul potokem kamsi k Blanici.

   A tak se vodník dál staral, odháněl čápy a sekal díry do ledu a čistil česlo a vyklízel z rybníka střepy a staré boty a lekal rybáře, ale k tomu ještě po večerech vysedával na vrbě a šil a šil a šil a pořizoval si výbavu. A když mu bylo nějak kolem dvě stě čtyřiadevadesáti – kdo si to má pořád pamatovat – takhle k poledni, když zrovna drbal tlouště pod bradou, objevil se na břehu zase ten s buřinkou.

   ,,No pěkný, dovolte, pěkný! To by šlo,“ zhodnotil vodníkovo oblečení. ,,Tak si uděláme, s dovolením, inventůru.“

   Skočili do rybníka a počítali. Spočítali kapry, mřenky, karasy, oukleje, štiky, tlouště a sumce (sumce dokonce dvakrát, protože byl sice jeden, ale dlouhej), a když sečetli všechny ryby, spočítali raky a vodoměrky a vodní šneky a vážky a kachny a lysky a potápky a racky a čápy a vrby a rákosí a topoly, a když počítali už i hvězdičky na obloze, poznali, že už je noc, a tak se na to vyspali a ráno to všechno sečetli a představte si, všechno to na šupinu souhlasilo.

   Buřinka zavřel aktovku a spokojeně se chystal k odchodu, když se najednou bacil rukou do hlavy: ,,Já hlava žabincová! Já bych úplně zapomněl... Kde máte hrníčky?“

   ,,Na co hrníčky? Já hrníčky nepotřebuju, já piju plavmo.“

   ,,Ale, dovolte, ne na pití. Na dušičky!“ povídá Buřinka. ,,Kam, dovolte, schováváte dušičky, když někoho utopíte?“

   ,,To já, prosím pěkně, neschovávám,“ povídá vodník, kterého by nikdy ani nenapadlo, aby někoho topil.

   ,,Ale to musíte! To byste se v povodní soutěži špatně umístil. - To já v sedmadvacátém vyhrál, dovolte, stříbrné topidlo povodí Nežárky! - Jo, jo. Já byl výborný topič, než jsem šel na ministerstvo. - Tak si to koukejte dát do příště do pořádku!“ dodal Buřinka smířlivě a odkrauloval náhonem k Červenému mlýnu.

   Vodník zůstal na hrázi sám. Dlouho stál tiše a díval se na hladinu. Pak se nadechl, otočil se na patě a beze slova vykročil k namodralým kopcům na obzoru. …

27.11.2008 22:12:38
U Nás Volary
Naše stránky můžete podpořit prostřednictvím platební brány paysec - za případný příspěvek děkujeme. o.s. U Nás, Volary
Webmaster © 2007 - 2014 Petr Čmerda, předseda OS U Nás ( e-mail: volaryunas@seznam.cz)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one