Vaříme živé pivo plzeňského typu, které jsme dali jméno GABRETUS. Toto pojmenování vychází ze slova Gabreta, což bylo keltské pojmenování Šumavy. 

Vlastní originální pivo Gabretus z restauračního pivovaru Městského hotelu Bobík ve Volarech je jedenáctistupňový světlý ležák plzeňského typu, spodně kvašený, vařený tradičním dekokčním způsobem a nefiltrovaný, tedy skutečné živé pivo. Vaříme také vlastní třináctistupňové tmavé pivo a příležitostně i várky speciálních piv.

Volarské pivo se vaří přímo před očima návštěvníků hotelové restaurace. Vaření každé várky trvá od slunce východu do slunce západu, přesně dvanáct hodin. Poté naše pivo deset dnů kvasí v kádích, přičemž rovněž tento proces mohou návštěvníci a hosté sledovat skrze sklo přímo z restaurace. Následně volarský Gabretus po dvacet osm dní a nocí zraje v nerezových tancích. 

Varny a celou technologii do Volar dodala česká firma Pivo Praha s r. o., která také vypracovala schéma originální receptury. K vaření volarského piva Gabretus užíváme místní šumavskou vodu z pramenů ve svazích Kamenáče a Sněžné, ležících východně od města. Chmel kupujeme výhradně žatecký, slad moravský.

Odpovědným sládkem volarského minipivovaru je Milan Maršálek z Plzně, který své profesionální zkušenosti nabyl mimo jiné v pivovarech Plzeňský Prazdroj a Gambrinus, vaření piva též vyučoval a v současnosti se podílí na rozjezdu minipivovarů v Čechách i zahraničí. Jeho pravou rukou je Vladimír Bajčík z Volar. (foto Jiří S. Plachý)

Pivo se ve Volarech vařívalo už ve středověku, ale později museli volarští odebírat pivo z Drslavic a Prachatic. Opakované snahy 19. století o vlastní volarský pivovar narážely na nevůli vrchnostenských úřadů. K úspěchu nakročilo až dlouhé úsilí skupiny volarských měšťanů v sedmdesátých létech předminulého století. Volarský pivovar, oficiálně založený roku 1875, uvařil první pivo v létě 1879. Poté dvakrát výrazně expandoval a to vždy v souvislosti se železnicí. Poprvé po vystavění železnice do Volar v říjnu 1899, podruhé pak po dokončení sítě šumavských drah a jejich napojení do Bavorska v roce 1910.

Volarské pivo dominovalo nejen hostincům ve volarské kotlině, ale i ve stále širším okolí. Volarský pivovar přečkal i obě světové války, avšak bohužel neodolal plánovitému hospodářství a centralizaci ekonomiky socialistického Československa.

Na volarské pivo se vzpomínalo s nostalgií a obdivem; ústní tradice vykládala direktivní uzavření volarského pivovaru jako důsledek tlaku Prazdroje a Budvaru, jimž malý šumavský pivovar kvalitou svého piva překvapivě konkuroval. Lokální patrioti tak alespoň sbírali a uchovávali pivní láhve s nápisy Buergerliche Brauerai Wallern či Konsumverein Wallern.

V prvních svobodných volbách v roce 1990 se ve volebních programech takřka všech kandidátek objevily snahy obnovit provoz volarského pivovaru. Objekt však nebyl k mání a město po léta řešilo jiné problémy... (celý článek)

V srpnu letošního roku byla po padesáti letech obnovena tradice volarského pivovarnictví alespoň v podobě malého hostinského pivovaru, který je součástí Městského hotelu Bobík. Pojďme si v několika příbězích z pera Romana Kozáka připomenout historii volarského piva. A začneme od začátku…

 

text: Roman Kozák

 

(přečíst celý článek)